Vznik klubu a předválečná historie
Vznik klubu a předválečná historie
Tenisový klub LTC Mladá Boleslav oslavoval v roce 2002 100. výročí svého trvání. Toto významné jubileum slaví společně s Fotbalovým klubem Mladá Boleslav - oba kluby začaly totiž ve stejném roce svou činnost. Měly ve svých počátcích i společné funkcionáře a stávalo se, že předsedou tenisového LTC a fotbalového SK či později založeného Mladoboleslavského SK byla jedna a táž osoba. Tenisu patří ale jedno prvenství - zatímco fotbalisté nacházeli postupně útočiště v různých částech města, jsou tenisové dvorce v sadech Na Štěpánce umístěny na stejném místě. Jsou tak nejstarším sportovištěm města, jež slouží nepřetržitě organizovanému sportu od svého vzniku. Musíme být vděčni prvním průkopníkům bílého sportu, že pro tenis vybrali překrásné prostředí městského parku, které lze označit jako jedno z nejhezčích v naší republice.
Historie tenisu v Mladé Boleslavi se ale začala psát už před rokem 1902. Po roce 1890 se hrál tenis i v tehdejším královském městě Mladá Boleslav. Propagátory nového sportu v našem městě byli důstojníci rakousko-uherské armády. První dva pískové dvorce se nacházely v prostoru bývalé střelnice v tehdejším Důstojnickém sadu, tedy v údolí mezi dnešní restaurací Koliba a letním kinem; v těchto místech jsou dnes tři antukové kurty s klubovnou. Protože se důstojníci rakousko-uherské armády distancovali od mladoboleslavské veřejnosti, byl na pozemku, kde se dnes nachází sportovní hala Gymnázia Dr.Josefa Pekaře, postaven v roce 1900 další tenisový dvorec s pískovým povrchem. Ten sloužil společnosti vyššího úřednictva C&K hejtmanství v Mladé Boleslavi, většinou německy mluvící. Tenis tehdy provozovaný byl ovšem pojímán pouze jako společenská zábava bez jakýchkoli sportovních ambicí. Tomu odpovídalo i oblečení, v němž první tenisté sportovali. Začátky organizovaného tenisu se datují teprve od roku 1902 - tehdy vznikl Sportovní klub Mladá Boleslav - společný klub fotbalu a tenisu. Asi o čtyři roky později se oba sporty oddělily a tenis začal existovat samostatně pod názvem LTC Mladá Boleslav. Zkratka LTC znamená Lawn Tennis Circle; anglické lawn se překládá jako trávník, circle jako kroužek. Tenis se totiž ve Velké Británii, jež je jeho kolébkou, hrál pouze na trávě a tak přestože u nás i jinde v kontinentální Evropě travnaté dvorce neexistovaly (hrálo se jen na písku), slovo lawn se objevovalo v názvech většiny českých a evropských tenisových klubů. Slovo circle, tj.kroužek, bylo později nahrazeno slovem klub (v anglické transkripci psáno club); tím zkratka LTC mohla být používána i nadále. Angličané tak prostřednictvím sportu výrazně ovlivnili život v mnoha zemích - současně i sportovní terminologií, kterou přejal prakticky celý svět. Na návrh dlouholetého a váženého člena městského zastupitelstva JUDr.Bedřicha Laufbergera vyslovilo zastupitelstvo královského města Mladá Boleslav (počet obyvatel tehdy čítal 12 600 osob) roku 1902 souhlas se stavbou dvou dvorců s pískovým povrchem a "vysokým oplocením" v městských sadech na Štěpánce, tedy v místech dnešního tenisového areálu TK LTC Mladá Boleslav. Byly postaveny ještě téhož roku a existují dodnes jako dvorce označené čísly 1 a 2 v prostoru před současnou klubovnou. Tehdejší klubovna se ovšem nacházela úplně jinde - byla to tzv. česká chaloupka. Tato malá dřevěná a romanticky vyhlížející budova, stojící v místech, kde se stýkala Rybná (dnešní Rybničná) ulice s Viničnou, byla "přilepená" ke skále pod školní budovou Obchodní akademie. Chaloupka byla zbouraná až po roce 1950. Kromě již zmíněného JUDr.Laufbergera mají největší zásluhu na vybudování tenisových dvorců i dva další boleslavští občané - berní úředník Karel Japl a Louis Tuček, účetní firmy Laurin & Klement. Oba se nejvíce zasloužili o počáteční organizování chodu tenisového klubu. Na dvou nově postavených tenisových hřištích se novému sportu věnovali převážně studenti mladoboleslavského gymnázia a reálky (tehdy jediných dvou středních škol ve městě), kteří se stali prvními členy Sportovního klubu Mladá Boleslav. Bývalo skoro pravidlem, že dopoledne se věnovali tenisu a odpoledne pak oblékli fotbalový dres, aby sehráli zápas v kopané. Za provozování tenisu se vybíraly poplatky, které se odváděly do městské pokladny. Přesto, že středoškolští profesoři sportu nepřáli a studentům v jeho provozování bránili,počet mladých tenistů se zvyšoval. Tenis prostě zaujal. Prvního sportovního úspěchu se dočkal mladoboleslavský tenis už v roce 1903 - student Rudolf Müller vyhrál v Turnově župní juniorský přebor. Ve dnech 6.-10.září roku 1904 byl již na Štěpánce organizován turnaj o mistrovství severních Čech a o mistrovství města Mladá Boleslav. Z dochovaných novinových zpráv vyplývá, že mistrem severních Čech se stal tehdy náš zřejmě nejlepší tenista Žemla z I.ČLTK Praha, hrající pod krycím
jménem Rázný, mistrem Mladé Boleslavi se stal Rudolf Müller. Soutěž hodnotil i tehdejší tisk: "Turnaj se vydařil a upoutal k sobě pozornost všeho českého tennisového světa, neboť shromáždili se tu nejlepší čeští hráči, jak pražští, tak i venkovští, aby nyní na konci saissony své síly změřili. "Velký rozvoj tenisového sportu nastal až v období po 1. světové válce. Souvisel jednak s měnícím se životním stylem, jednak s rostoucí ekonomickou prosperitou Československé republiky. K významnému rozvoji bílého sportu v Mladé Boleslavi došlo začátkem 20.let minulého století - tehdy byly anglickou firmou Dunlop postaveny na Štěpánce další dva dvorce, v pořadí třetí a čtvrtý. Ke dvěma pískovým dvorcům přibyly dva dvorce s antukovým povrchem, což byla novinka. Mladá Boleslav tak měla jako jedno z prvních měst tehdejší ČSR antuková hřiště. Tato investice na dlouhou dobu zadlužila tenisový klub - postavení dvorců bylo provedeno na úvěr v anglických librách, splácelo se samozřejmě v čsl.korunách. Dluh potom po devalvaci koruny po hospodářské krizi ještě vzrostl. K jeho takřka úplnému vyrovnání došlo v roce 1938, definitivně byl zlikvidován až po 2.světové válce. Další dva dvorce, v pořadí pátý a šestý, vznikly pravděpodobně v roce 1926. Vzhledem k finanční situaci klubu (velké zadlužení po výstavbě antukových dvorců) byly postaveny z šedého písku z nedalekého Bradlce, z tzv.bradlecké drtě. Tenisté je nazývali "bláťáky". Teprve před druhou světovou válkou, když již byl dluh za první antukové dvorce takřka splacen, byl písečný povrch ze dvorců 1, 2, 5 a 6 stržen a nahrazen antukou, která mezitím zlevnila. V roce 1927 byla postavena nová dřevěná klubovna, stojící na nízkých cihlových sloupech vzhledem k častým záplavám potoka Klenice. Byla umístěna mezi dvorci č.2 a 4. Tím byl areál koncem 20.let v podstatě dobudován. Díky jeho umístění do prostředí krásného parku, zejména ale schopnosti tehdejších klubových funkcionářů, začal hrát mladoboleslavský tenis významnou roli nejen v životě města, ale i československého tenisu. Jeho nejvýznamnější osobností byl především JUDr.Karel Meissner, všestranný sportovní funkcionář, jenž se prosadil i na nejvyšší úrovni. Byl dlouholetým předsedou LTC Mladá Boleslav, Mladoboleslavského SK (populárního fotbalového klubu) i Bruslařského klubu Mladá Boleslav; současně vykonával i funkci místopředsedy československé lawn-tennisové asociace a kapitána československé fotbalové asociace. Vedl mj.naši fotbalovou výpravu na mistrovství světa v Itálii v roce 1934, na němž naše mužstvo v čele s legendárním Pláničkou získalo stříbrné medaile. K.Messner byl v roce 1940 umučen v koncentračním táboře Buchenwald. V koncentračním táboře zahynula i další významná osobnost mladoboleslavského tenisu - tehdejší nejlepší hráč Otto Herrman, který na vrcholu své výkonnosti patřil mezi přední hráče republiky a jednou reprezentoval ČSR proti Polsku. Na mladoboleslavských kurtech hrávali tehdy všichni významní českoslovenští tenisté, např. Karel Koželuh, dvojnásobný profesionální mistr světa. Častými hosty zde bývali i tehdejší reprezentanti - před utkáními Davisova poháru mívali totiž soustředění v Doksech a v rámci přípravy hráli v Mladé Boleslavi různá přípravná či kontrolní utkání. Tak se na našich dvorcích objevili např.nejlepší československý hráč Menzel (rodák z Liberce a ač sudetský Němec, úspěšně reprezentoval ČSR - v druhé polovině 30.let patřil podle odborníků dokonce do první světové desítky), slovenská "jednička" Hecht, Maršálek, Cejnar a další. Velkým úspěchem skončily mezinárodní turnaje - první se uskutečnil na Štěpánce v roce 1927. Stal se součástí významné akce - Severočeské hospodářské výstavy v Mladé Boleslavi, konané v městském parku, jenž se od této doby nazývá Výstaviště. Doslova hvězdné obsazení měl turnaj v roce 1931, kterého se zúčastnili australští, němečtí a rakouští tenisté. Rovněž tenisové exhibice popularizovaly tenis - v jedné se v roce 1926 v Mladé Boleslavi představil novozélandský reprezentant Fisher. Památná byla i exhibice v roce 1938 - hlavní osobou byl "král komiků" Vlasta Burian, velký sportovec a příznivec tenisu. Partnery mu byli tehdejší přední hráč J.Síba (v 60. letech ústřední trenér) a dva mladoboleslavští dorostenci - Vaníček (po válce nejlepší hráč a později i dlouholetý předseda klubu) a Stein. V roce 1928 bylo v Mladé Boleslavi uspořádáno mistrovství republiky dorostenců - tento turnaj se hraje tradičně každoročně v Pardubicích (tzv. Pardubická juniorka) a poprvé v historii se hrál mimo východočeskou metropoli. Válečné období samozřejmě poznamenalo činnost klubu. Po krátkém poválečném oživení přišlo období stagnace - období 50.let. Tenis, považovaný za "buržoasní sport", tehdy patřil mezi ty sporty, jež stály na pokraji zájmu politických představitelů. Významnou roli v mladoboleslavském závodním tenisu tohoto období hráli tehdy kromě již zmíněného Jaromíra Vaníčka i další výborní hráči klubu - Josef Košťál a Karel Macas.
Sportovní výsledky LTC Mladá Boleslav před 1.světovou válkou a krátce po ní nejsou příliš známy. Tenisu v jeho počátcích vévodil tehdy nejlepší mladoboleslavský hráč Rudolf Müller. Ten na důkaz svého vlasteneckého cítění
přijal český překlad svého jména, tj.Mlynář a podepisoval se i českým ekvivalentem, tedy Müller-Mlynář. Tento způsob přejmenování byl tehdy u mladých vlastenecky a protirakousky smýšlejících sportovců běžný - tento trend udal tehdy nejznámější průkopník sportu na počátku 20.století JUDr.Rössler, který přijal český překlad svého jména, tj.Ořovský. V meziválečném období dominoval mladoboleslavskému tenisu jednoznačně Otto Herrmann, dlouholetý přeborník klubu (naposledy vyhrál přebor města v roce 1938 nad Josefem Košťálem), jeho úspěchy a smutný konec byly zmíněny již dříve. Teprve období těsně před druhou světovou válkou je již dostatečně doloženo. Smíšené družstvo mladoboleslavských tenistů hrálo tehdy 1.třídu Severočeské župy,tedy soutěž asi na úrovni dnešní divize. Členy družstva byli: Herrmann, Horák, Ponec, Fejfar, Finke, Adam, Košťál, dorostenci Vaníček a Stein, ženy Knapová, Vlachová a Žáková. Soupeři Mladoboleslavských v této soutěži byla družstva LTOSK Benátky n.J., LTC Český Brod, LTC Houštka Stará Boleslav, SLTK Roudnice a LTC Turnov. Stálým přeborníkem v letech 1936-1939 bylo benátecké družstvo, opírající se především o výkony Chyského. Boleslavské družstvo v tomto období končívalo na 2.-4. místě. Kromě mistrovských utkání družstev se konala také župní mistrovství jednotlivců. V roce 1938 se přeborníkem župy v kategorii juniorů stal mladoboleslavský Jaromír Vaníček. O rok později se mistrovství Severočeské župy konalo v Mladé Boleslavi. Na domácích dvorcích se dařilo nejvíce Vaníčkovi, který ve finále dvouhry mužů podlehl Chyskému z Benátek n.J. V roce 1940 se župní přebory konaly už jen v kategorii jednotlivců (hrálo se v Turnově), soutěž družstev se přestala hrát. Jediný úspěch pro mladoboleslavský klub tehdy získal Vaníček - ve finále juniorské soutěže podlehl benáteckému Sixtovi. Toto bylo poslední mistrovství, tenis se v průběhu války provozoval pouze na přátelské a rekreační úrovni. Vaníčkova slibně se rozvíjející kariéra tak byla, podobně jako u mnohých dalších sportovců, zastavena válkou.