Historie

Tenisový klub LTC Mladá Boleslav oslavoval v roce 2002 100. výročí svého trvání. Toto významné jubileum slaví společně s Fotbalovým klubem Mladá Boleslav - oba kluby začaly totiž ve stejném roce svou činnost. Měly ve svých počátcích i společné funkcionáře a stávalo se, že předsedou tenisového LTC a fotbalového SK či později založeného Mladoboleslavského SK byla jedna a táž osoba. Tenisu patří ale jedno prvenství - zatímco fotbalisté nacházeli postupně útočiště v různých částech města, jsou tenisové dvorce v sadech Na Štěpánce umístěny na stejném místě. Jsou tak nejstarším sportovištěm města, jež slouží nepřetržitě organizovanému sportu od svého vzniku. Musíme být vděčni prvním průkopníkům bílého sportu, že pro tenis vybrali překrásné prostředí městského parku, které lze označit jako jedno z nejhezčích v naší republice.

Historie tenisu v Mladé Boleslavi se ale začala psát už před rokem 1902. Po roce 1890 se hrál tenis i v tehdejším královském městě Mladá Boleslav. Propagátory nového sportu v našem městě byli důstojníci rakousko-uherské armády. První dva pískové dvorce se nacházely v prostoru bývalé střelnice v tehdejším Důstojnickém sadu, tedy v údolí mezi dnešní restaurací Koliba a letním kinem; v těchto místech jsou dnes tři antukové kurty s klubovnou. Protože se důstojníci rakousko-uherské armády distancovali od mladoboleslavské veřejnosti, byl na pozemku, kde se dnes nachází sportovní hala Gymnázia Dr.Josefa Pekaře, postaven v roce 1900 další tenisový dvorec s pískovým povrchem. Ten sloužil společnosti vyššího úřednictva C&K hejtmanství v Mladé Boleslavi, většinou německy mluvící. Tenis tehdy provozovaný byl ovšem pojímán pouze jako společenská zábava bez jakýchkoli sportovních ambicí. Tomu odpovídalo i oblečení, v němž první tenisté sportovali. Začátky organizovaného tenisu se datují teprve od roku 1902 - tehdy vznikl Sportovní klub Mladá Boleslav - společný klub fotbalu a tenisu. Asi o čtyři roky později se oba sporty oddělily a tenis začal existovat samostatně pod názvem LTC Mladá Boleslav. Zkratka LTC znamená Lawn Tennis Circle; anglické lawn se překládá jako trávník, circle jako kroužek. Tenis se totiž ve Velké Británii, jež je jeho kolébkou, hrál pouze na trávě a tak přestože u nás i jinde v kontinentální Evropě travnaté dvorce neexistovaly (hrálo se jen na písku), slovo lawn se objevovalo v názvech většiny českých a evropských tenisových klubů. Slovo circle, tj.kroužek, bylo později nahrazeno slovem klub (v anglické transkripci psáno club); tím zkratka LTC mohla být používána i nadále. Angličané tak prostřednictvím sportu výrazně ovlivnili život v mnoha zemích - současně i sportovní terminologií, kterou přejal prakticky celý svět. Na návrh dlouholetého a váženého člena městského zastupitelstva JUDr.Bedřicha Laufbergera vyslovilo zastupitelstvo královského města Mladá Boleslav (počet obyvatel tehdy čítal 12 600 osob) roku 1902 souhlas se stavbou dvou dvorců s pískovým povrchem a "vysokým oplocením" v městských sadech na Štěpánce, tedy v místech dnešního tenisového areálu TK LTC Mladá Boleslav. Byly postaveny ještě téhož roku a existují dodnes jako dvorce označené čísly 1 a 2 v prostoru před současnou klubovnou. Tehdejší klubovna se ovšem nacházela úplně jinde - byla to tzv. česká chaloupka. Tato malá dřevěná a romanticky vyhlížející budova, stojící v místech, kde se stýkala Rybná (dnešní Rybničná) ulice s Viničnou, byla "přilepená" ke skále pod školní budovou Obchodní akademie. Chaloupka byla zbouraná až po roce 1950.

Kurty

Kromě již zmíněného JUDr.Laufbergera mají největší zásluhu na vybudování tenisových dvorců i dva další boleslavští občané - berní úředník Karel Japl a Louis Tuček, účetní firmy Laurin & Klement. Oba se nejvíce zasloužili o počáteční organizování chodu tenisového klubu. Na dvou nově postavených tenisových hřištích se novému sportu věnovali převážně studenti mladoboleslavského gymnázia a reálky (tehdy jediných dvou středních škol ve městě), kteří se stali prvními členy Sportovního klubu Mladá Boleslav. Bývalo skoro pravidlem, že dopoledne se věnovali tenisu a odpoledne pak oblékli fotbalový dres, aby sehráli zápas v kopané. Za provozování tenisu se vybíraly poplatky, které se odváděly do městské pokladny. Přesto, že středoškolští profesoři sportu nepřáli a studentům v jeho provozování bránili,počet mladých tenistů se zvyšoval. Tenis prostě zaujal. Prvního sportovního úspěchu se dočkal mladoboleslavský tenis už v roce 1903 - student Rudolf Müller vyhrál v Turnově župní juniorský přebor. Ve dnech 6.-10.září roku 1904 byl již na Štěpánce organizován turnaj o mistrovství severních Čech a o mistrovství města Mladá Boleslav. Z dochovaných novinových zpráv vyplývá, že mistrem severních Čech se stal tehdy náš zřejmě nejlepší tenista Žemla z I.ČLTK Praha, hrající pod krycím jménem Rázný, mistrem Mladé Boleslavi se stal Rudolf Müller. Soutěž hodnotil i tehdejší tisk: "Turnaj se vydařil a upoutal k sobě pozornost všeho českého tennisového světa, neboť shromáždili se tu nejlepší čeští hráči, jak pražští, tak i venkovští, aby nyní na konci saissony své síly změřili. "Velký rozvoj tenisového sportu nastal až v období po 1. světové válce. Souvisel jednak s měnícím se životním stylem, jednak s rostoucí ekonomickou prosperitou Československé republiky. K významnému rozvoji bílého sportu v Mladé Boleslavi došlo začátkem 20.let minulého století - tehdy byly anglickou firmou Dunlop postaveny na Štěpánce další dva dvorce, v pořadí třetí a čtvrtý. Ke dvěma pískovým dvorcům přibyly dva dvorce s antukovým povrchem, což byla novinka. Mladá Boleslav tak měla jako jedno z prvních měst tehdejší ČSR antuková hřiště. Tato investice na dlouhou dobu zadlužila tenisový klub - postavení dvorců bylo provedeno na úvěr v anglických librách, splácelo se samozřejmě v čsl.korunách. Dluh potom po devalvaci koruny po hospodářské krizi ještě vzrostl. K jeho takřka úplnému vyrovnání došlo v roce 1938, definitivně byl zlikvidován až po 2.světové válce. Další dva dvorce, v pořadí pátý a šestý, vznikly pravděpodobně v roce 1926. Vzhledem k finanční situaci klubu (velké zadlužení po výstavbě antukových dvorců) byly postaveny z šedého písku z nedalekého Bradlce, z tzv.bradlecké drtě. Tenisté je nazývali "bláťáky". Teprve před druhou světovou válkou, když již byl dluh za první antukové dvorce takřka splacen, byl písečný povrch ze dvorců 1, 2, 5 a 6 stržen a nahrazen antukou, která mezitím zlevnila. V roce 1927 byla postavena nová dřevěná klubovna, stojící na nízkých cihlových sloupech vzhledem k častým záplavám potoka Klenice. Byla umístěna mezi dvorci č.2 a 4. Tím byl areál koncem 20.let v podstatě dobudován. Díky jeho umístění do prostředí krásného parku, zejména ale schopnosti tehdejších klubových funkcionářů, začal hrát mladoboleslavský tenis významnou roli nejen v životě města, ale i československého tenisu. Jeho nejvýznamnější osobností byl především JUDr.Karel Meissner, všestranný sportovní funkcionář, jenž se prosadil i na nejvyšší úrovni. Byl dlouholetým předsedou LTC Mladá Boleslav, Mladoboleslavského SK (populárního fotbalového klubu) i Bruslařského klubu Mladá Boleslav; současně vykonával i funkci místopředsedy československé lawn-tennisové asociace a kapitána československé fotbalové asociace. Vedl mj.naši fotbalovou výpravu na mistrovství světa v Itálii v roce 1934, na němž naše mužstvo v čele s legendárním Pláničkou získalo stříbrné medaile. K.Messner byl v roce 1940 umučen v koncentračním táboře Buchenwald. V koncentračním táboře zahynula i další významná osobnost mladoboleslavského tenisu - tehdejší nejlepší hráč Otto Herrman, který na vrcholu své výkonnosti patřil mezi přední hráče republiky a jednou reprezentoval ČSR proti Polsku. Na mladoboleslavských kurtech hrávali tehdy všichni významní českoslovenští tenisté, např. Karel Koželuh, dvojnásobný profesionální mistr světa. Častými hosty zde bývali i tehdejší reprezentanti - před utkáními Davisova poháru mívali totiž soustředění v Doksech a v rámci přípravy hráli v Mladé Boleslavi různá přípravná či kontrolní utkání. Tak se na našich dvorcích objevili např.nejlepší československý hráč Menzel (rodák z Liberce a ač sudetský Němec, úspěšně reprezentoval ČSR - v druhé polovině 30.let patřil podle odborníků dokonce do první světové desítky), slovenská "jednička" Hecht, Maršálek, Cejnar a další. Velkým úspěchem skončily mezinárodní turnaje - první se uskutečnil na Štěpánce v roce 1927. Stal se součástí významné akce - Severočeské hospodářské výstavy v Mladé Boleslavi, konané v městském parku, jenž se od této doby nazývá Výstaviště. Doslova hvězdné obsazení měl turnaj v roce 1931, kterého se zúčastnili australští, němečtí a rakouští tenisté. Rovněž tenisové exhibice popularizovaly tenis - v jedné se v roce 1926 v Mladé Boleslavi představil novozélandský reprezentant Fisher. Památná byla i exhibice v roce 1938 - hlavní osobou byl "král komiků" Vlasta Burian, velký sportovec a příznivec tenisu. Partnery mu byli tehdejší přední hráč J.Síba (v 60. letech ústřední trenér) a dva mladoboleslavští dorostenci - Vaníček (po válce nejlepší hráč a později i dlouholetý předseda klubu) a Stein. V roce 1928 bylo v Mladé Boleslavi uspořádáno mistrovství republiky dorostenců - tento turnaj se hraje tradičně každoročně v Pardubicích (tzv. Pardubická juniorka) a poprvé v historii se hrál mimo východočeskou metropoli. Válečné období samozřejmě poznamenalo činnost klubu. Po krátkém poválečném oživení přišlo období stagnace - období 50.let. Tenis, považovaný za "buržoasní sport", tehdy patřil mezi ty sporty, jež stály na pokraji zájmu politických představitelů. Významnou roli v mladoboleslavském závodním tenisu tohoto období hráli tehdy kromě již zmíněného Jaromíra Vaníčka i další výborní hráči klubu - Josef Košťál a Karel Macas.

Teprve přelom 50. a 60.let a s ním postupné politické uvolňování přinášejí oživení života tenisového klubu, jež se projevilo jak v oblasti výstavby, tak v oblasti sportovní. V letech 1957-1958 byla svépomocí vybudována zděná stavba u dvorců č. 1 a 2, dodnes nazývaná "kameňák". Vznikla za obdivuhodné iniciativy našich členů, především Vaníčka, Chrousta a Špringla. V dalších sezónách (1959-1961) byl život klubu částečně ochromen. Výstavba městské kanalizace vyřadila totiž na dva roky z provozu polovinu z šesti dvorců. V té době ale nastupuje nová hráčská generace včele s Janem Kučerou, Josefem Hradcem, Vlastou Šimáňovou, Zdeňkou Hořejší a Evou Kučerovou, úspěšně doplněná zkušenými hráči Jaromírem Vaníčkem, Jaromírem Hrubým, Jaroslavou Štilcovou a posilou z Benátek Čeňkem Chyským, která výrazně posunuje výkonnost mladoboleslavského tenisu. K nim se brzy přidávají i další dva významní sportovci - Petr Šanda a Jiří Vokáč, oba známí především jako hokejisté. Úspěšnou propagací bílého sportu byla exhibice v roce 1960 - nejlepší domácí hráč Josef Hradec změřil své síly s přeborníkem republiky Richardem Schönbornem. Ten ještě na vrcholu své slávy emigroval do SRN, kde se později stal svazovým trenérem. Sportovní úspěchy 60.let úzce souvisejí i s dalším rozvojem klubu. Zájem o tenis si vynutil další rozšíření areálu - nejprve se svépomocí v letech 1971-1972 postavila dvě další hřiště (dvorce č. 7 a 8). Nejagilnějším pracovníkem byl dlouholetý obětavý člen František Šnajdr, významná postava mladoboleslavského sportu, především cyklistiky.

V roce 1974 se začalo s výstavbou nové klubovny, která byla o rok později dokončena. Na této nejvýznamnější stavební akci, jež nepotřebovala žádné kontrolní dny a byla dokončena ještě před termínem, odpracovali členové klubu bezplatně 10.810 brigádnických hodin! Projektantem byl Jiří Jeníček, stavbyvedoucím bývalý vynikající hráč Jan Kučera - oba členové oddílu, organizátorskou "duší" stavby byl tehdejší dlouholetý správce Miloslav Houska. Určitým nepřítelem v počáteční fázi stavby bylo veřejné mínění - mnozí milovníci a návštěvníci parku nelibě nesli skutečnost, že došlo k vykácení stromů ve stráni a byl umožněn příjezd automobilů a stavebních strojů k místu stavby, ležící v "srdci" lesoparku Štěpánka. Úspěch dvouletého pracovního úsilí a nasazení členů tenisového klubu byl ale evidentní - citlivé umístění klubovny do stráně nakonec ocenili ti největší odpůrci stavby. Klubovna pak byla mnohokrát využita i dalšími sportovci (zejména atlety a cyklisty) při pořádání vrcholových sportovních soutěží - mj. přeboru republiky v cyklokrosu či přespolním běhu. Především ale slouží tenistům - díky prostředí, zázemí a širokému kádru obětavých funkcionářů a jejich kontaktům se několikrát v Mladé Boleslavi konaly v 70. a 80.letech přebory republiky smíšených žákovských a dorosteneckých družstev, takže příznivci tenisu měli možnost vidět plejádu pozdějších tenisových reprezentantů či předních hráčů - např. Slávu Doseděla, Davida Rikla a další. Na celostátních turnajích dorostu (1. ročník se konal v Mladé Boleslavi už v roce 1963 pod názvem Memoriál Josefa Košťála - na počest vynikajícího mladoboleslavského tenisty 40.a 50.let) získávali první zkušenosti např. Pavel Huťka (vítěz 1.ročníku), Pavel Složil, Regina Maršíková (oba zvítězili v 6. ročníku v roce 1971), Jan Birner a mnozí další. Několikaleté kontakty s tenisty tehdejší NDR (Zwickau a Zittau) v letech 1972-1979 umožnily našim tenistům účast na druhém nejvýznamnějším východoněmeckém tenisovém turnaji - tzv. Poháru tří zemí, jenž se konal v saském pohraničním městě Zittau a jehož se zúčastňovala klubová družstva BSG Sachsering Zwickau, výběru Drážďan, polské jelení Góry a Slavie Praha. Naši tenisté tehdejší AUTOŠKODY v tomto turnaji několikrát zvítězili. V roce 1973 byla v rámci spolupráce s tenisovým oddílem TJ SPARTA Praha uspořádána v Mladé Boleslavi exhibice za účasti předních pražských hráčů a hráček Píseckého, Vrby, domácí Šimáňové ale především Martiny Navrátilové, později nejlepší světové tenistky. Po roce 1980 dochází k dalšímu rozšíření areálu - za velké brigádnické podpory našich členů, zejména J.Vacardy a M.Šulce, vznikají zatím poslední dva dvorce č.9 a 10. V té době prožívá mladoboleslavský tenis období dalšího sportovního rozmachu - několikaleté účinkování A družstva dospělých v národní tenisové lize bylo výsledkem především obětavé organizátorské a trenérské práce Jaroslava Kratochvíla st. a úrovně nové hráčské generace kolem zkušeného Michala Hahna. Ve druhé polovině 80.let nastupuje i nová generace trenérů s nejvyšším možným vzděláním - J.Hradec a J.Vokáč - I. třída a M.Hahn - II. třída. V těchto letech vyrůstá početná skupina mladoboleslavských odchovanců - Petr Vomáčka, Ivan a Petr Bartoňovi, Monika a Jaroslav Kratochvílovi, Ivana Trčková, Blanka Kaňková, Tamara Reinišová, Ilona Švejdová, Aleš Horvát, Petr Kvasnička, Libor Švejda, Kateřina Erbenová, Alžběta Vokáčová, Andrea Hradcová, Petr Čejka, Libor Vacarda, Michal a David Hahnové, Jan Hluchý, Petr Krejčí a další. Dokladují to významné úspěchy v kategoriích mládeže - desítky vítězství jak v krajských přeborech jednotlivců, tak i v celostátních turnajích. Především Vomáčka, I. Bartoň, Trčková, Kratochvílová, Čejka, Vacarda, Vokáčová a Hradcová patřili k absolutní špičce Středočeského kraje a zaujímali i vysoká postavení v celostátním žebříčku. Odměnou pro úspěšné hráče a trenéry byl také zájezd hráčů a trenérů do SRN a přátelské utkání s TSV Adendorf u Hamburku. V době hluboké totality byl tento zájezd provázen zvýšenou aktivitou ze strany STB a značným rizikem pro vedoucí a organizátory této velmi úspěšné akce (J.Hradec a J.Vokáč, na kterou pak navazovaly další velmi přátelské kontakty. Vroce 1990 byl pak uspořádán reciproční zájezd převážně členů našeho klubu do Finska, kde bylo sehráno také přátelské utkání s klubem Espoo u Helsinek.

Významným mezníkem v historii LTC Mladá Boleslav se stal rok 1991, kdy dochází k osamostatnění klubu a jeho registraci jako občanského sdružení u ministerstva vnitra ČR. Rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi vrátila TJ AUTOŠKODA v roce 1992 v rámci restituce celkem 6 dvorců č.1 až 6. Následně byla uzavřena kupní smlouva o odkoupení dvorců č.9 a 10 - jejich hodnota činila 120.000,- Kč. V roce 1994 byl z majetku TJ odkoupena budova, sestávající ze dvou objektů šaten a klubovny v celkové odhadní hodnotě 1.600.000,- Kč. Konečně v roce 2000 byla s tělovýchovnou jednotou uzavřena dohoda o vyrovnání majetku, kdy byly klubu vráceny dvorce č.7 a 8, cvičná hrací stěna a tzv. "kameňák" v celkové odhadní ceně 240.000,- Kč. V této souvislosti je nutné kvitovat velmi korektní a vstřícný postup se strany vedení TJ AUTOŠKODA. Tím jsou prakticky ve vlastnictví TK LTC Mladá Boleslav všechny stavby a hřiště mimo pozemků, které jsou majetkem města Mladá Boleslav. Na všech těchto uskutečněných transakcích a s nimi spojenými nespočetnými složitými jednáními se podílel tým vedený JUDr.V. Feistauerovou a K. Krejčím. Jejich obrovská zásluha bude doceněna asi až následujícími generacemi. V roce 1994 a 1995 byly na našich dvorcích úspěšně uspořádány významné turnaje kategorie "A" - na tehdejší dobu vysoko dotované částkami 60.000,- Kč a 75.000,- Kč. Vítězové Luxa, Vaněk, Dezort, Friedl a další jsou stále úspěšnými hráči v okruhu ATP. V roce 1995 vyhrálo A družstvo dospělých II.ligu před týmy Pardubic a Liberce a probojovalo se do I.ligy, čímž dosáhlo historického úspěchu. V roce 1996 v I.lize toto družstvo nevyhrálo jediné utkání a sestoupilo zpět do II.ligy. Následující období ale znamenala postupnou stagnaci a pozvolný výkonostní sestup, mj.zaviněný tím, že několik mladoboleslavských hráčů odešlo do zahraničí, kde dosud žijí (P.Vomáčka - Švédsko, A. Vokáčová, P. Čejka a D. Hahn - SRN), jiní dali prioritu studiím (A.Hradcová, J.Hluchý, M.Hahn ml.) atd.

Mediálně rozhodně nejúspěšnější akci v historii byl turnaj ŠkoFIN Tour 2000, pořádaný před dvěma lety. Turnaj přilákal do tenisového areálu více než tisíc diváků, kteří sledovali tenisové umění mnoha známých osobností v čele s předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prof.Václavem Klausem, světově proslulými hokejisty NHL Dominikem Haškem, Patrikem Eliášem, fotbalovými internacionály Antonínem Panenkou, Ladislavem Vízkem, herci Miroslavem Šimkem, Martinem Dejdarem, Pavlem Zedníčkem, Pavlem Novým, Ondřejem Vetchým, Jiřím Lábusem a dalšími.

Samostatnou kapitolou v historii klubu je Tenisová škola mládeže, vedená od roku 1991 Tomášem Křováčkem. Manželé Hrůšovi vedou "přípravku TŠM" (v současné době 36 dětí), trenéři M.Kratochvílová J.Kratochvíl ml. a V.Nejedlý učí základům tenisu v současnosti v sedmi skupinách tří ročníků TŠM - celkem 52 dětí. Protože se jedná o velmi záslužnou práci, je nutné jmenovat alespoň některé další trenéry, kteří se v minulosti podíleli na výchově mládeže počínaje zakladatelem TŠM JUDr. J.Vaníčkem a dalšími obětavými trenéry, kteří v TŠM od roku 1971 střídavě působili: J.Kratochvíl st., Z.Přibyl, L.Josífko, J.Vokáč, J.Hradec, O.Buda, V.Čejka, R.Vomáčková, P.Kvasnička, P.Herčík, P.Křováček, M.Hahn, P.Kaňka, B.Kusá, A.Horvát, T.Cihlářová, V.Malý a další. Je faktem, že v posledních letech se nepodařilo udržet závodní činnost na úrovni předchozích let. Především A družstvo zasáhl generační problém, takže v roce 2001 dokonce sestoupilo až do krajského přeboru. V letošním roce došlo díky systematické práci trenérů a vedoucích družstev k zásadnímu obratu. Ve třech kategoriích se podařilo postoupit do vyšších soutěží! Důležitým příslibem dalšího výkonnostního vzestupu jak mladšího, tak staršího žactva je účast v nejvyšších soutěžích. Úspěchem je i návrat A družstva dospělých do divize. Přáním pro příští sezónu je udržet vzestupnou výkonnost všech družstev i jednotlivců. K tomu by mělo přispět plánované zastřešení dvorců č.1 a 2 pouze na zimní sezóny. Jedná se ale o značnou investici v hodnotě cca 2.5 mil. Kč, na kterou zatím nemáme k disposici potřebné finanční prostředky. První přípravné práce by měly být provedeny již v letošním roce. Jednoznačným dokladem o dobrém hospodaření a vedení klubu, který je naprosto samostatně fungujícím subjektem, je zajištění finančních prostředků na veškeré činnosti klubu. Je nutné si uvědomit, že i při stoupajících cenách energií a dalších materiálů a služeb si vše hradíme z vlastních prostředků, což je velmi dobrou vizitkou klubu. Navíc se podařilo dokončit veškeré plánované rekonstrukce a opravy šatnového objektu (rekonstrukce všech čtyř umýváren, dvou WC, oprava střechy a krbu, oprava teras a fasády atd.) také díky vynikající spolupráci s OS ČSTV a sponzory. Další opravy jako nové podezdívky, oplocení atd. připravujeme ještě v letošním roce. To, že tenisový areál je nyní ve velmi dobrém stavu, je také nemalou zásluhou správce dvorců "všeuměla" Míly Hluchého, který tuto činnost vykonává již od roku 1991, v posledních letech za pomoci jeho neméně zdatného kolegy Petra Křováčka. Oba tak navazují na úspěšnou práci dlouholetého správce Miloslava Housky. Dokladem o vítězstvích, prohrách ale i o celkovém životě tenisového klubu jak v závodním, tak i rekreačním tenisu, jsou kroniky. Je nutné poděkovat všem autorům (J.Dufek, F.Kvasnička, M.Josífková a další), ale především Zdeňku Přibylovi za jeho vtipné kresby a glosy, jež zaslouží obdiv a uznání. Jeho kroniky, především poslední, tj.třetí díl, nasadily pomyslnou vysokou laťku, kterou budou jen obtížně další kronikáři překonávat.

PŘEDSEDOVÉ TENISOVÉHO KLUBU V JEDNOTLIVÝCH LETECH
JUDr.Karel MEISSNER  
Ing. Vladimír GEDUŠ 1949-1953
Vratislav MOSKURA 1953-1956
JUDr.Adolf ŠTYLEC 1956-1959
JUDr.Jaromír VANÍČEK 1959-1962
JUDr.Adolf ŠTYLEC 1962-1965
JUDr.Jaromír VANÍČEK 1965-1981
Miloslav ŠULC 1981-1985
Petr KŘOVÁČEK 1985-1991
Josef HRADEC 1991-2013
Jiří NEZAVDAL 2013-

 

Stručný přehled sportovních výsledky mladoboleslavských tenistů

Sportovní výsledky LTC Mladá Boleslav před 1.světovou válkou a krátce po ní nejsou příliš známy. Tenisu v jeho počátcích vévodil tehdy nejlepší mladoboleslavský hráč Rudolf Müller. Ten na důkaz svého vlasteneckého cítění přijal český překlad svého jména, tj.Mlynář a podepisoval se i českým ekvivalentem, tedy Müller-Mlynář. Tento způsob přejmenování byl tehdy u mladých vlastenecky a protirakousky smýšlejících sportovců běžný - tento trend udal tehdy nejznámější průkopník sportu na počátku 20.století JUDr.Rössler, který přijal český překlad svého jména, tj.Ořovský. V meziválečném období dominoval mladoboleslavskému tenisu jednoznačně Otto Herrmann, dlouholetý přeborník klubu (naposledy vyhrál přebor města v roce 1938 nad Josefem Košťálem), jeho úspěchy a smutný konec byly zmíněny již dříve. Teprve období těsně před druhou světovou válkou je již dostatečně doloženo. Smíšené družstvo mladoboleslavských tenistů hrálo tehdy 1.třídu Severočeské župy,tedy soutěž asi na úrovni dnešní divize. Členy družstva byli: Herrmann, Horák, Ponec, Fejfar, Finke, Adam, Košťál, dorostenci Vaníček a Stein, ženy Knapová, Vlachová a Žáková. Soupeři Mladoboleslavských v této soutěži byla družstva LTOSK Benátky n.J., LTC Český Brod, LTC Houštka Stará Boleslav, SLTK Roudnice a LTC Turnov. Stálým přeborníkem v letech 1936-1939 bylo benátecké družstvo, opírající se především o výkony Chyského. Boleslavské družstvo v tomto období končívalo na 2.-4. místě. Kromě mistrovských utkání družstev se konala také župní mistrovství jednotlivců. V roce 1938 se přeborníkem župy v kategorii juniorů stal mladoboleslavský Jaromír Vaníček. O rok později se mistrovství Severočeské župy konalo v Mladé Boleslavi. Na domácích dvorcích se dařilo nejvíce Vaníčkovi, který ve finále dvouhry mužů podlehl Chyskému z Benátek n.J. V roce 1940 se župní přebory konaly už jen v kategorii jednotlivců (hrálo se v Turnově), soutěž družstev se přestala hrát. Jediný úspěch pro mladoboleslavský klub tehdy získal Vaníček - ve finále juniorské soutěže podlehl benáteckému Sixtovi. Toto bylo poslední mistrovství, tenis se v průběhu války provozoval pouze na přátelské a rekreační úrovni. Vaníčkova slibně se rozvíjející kariéra tak byla, podobně jako u mnohých dalších sportovců, zastavena válkou. Tenisový život se obnovil až v roce 1946 - mladoboleslavský LTC se přejmenoval na Sokol LTC Mladá Boleslav. V letech 1947-1951 se hrálo o putovní pohár věnovaný V.Herrmannovou, vdovou po umučeném nejlepším mladoboleslavském předválečném hráči. Pohár získal Karel Macas, v té době nejlepší mladoboleslavský hráč.V roce 1947 se obnovily mistrovské soutěže družstev - Sokol LTC Mladá Boleslav hrál tzv. přebory Tyršova kraje v sestavě: Vaníček, Macas, Košťál, Adam, Singer, Lederer, Šanda, Glaser, Hladíková, Drtková, Vágnerová a Štilcová. V 50.letech bylo družstvo značně oslabeno, Karel Macas přestoupil do Sparty Praha, odešel i Singer, závodní činnosti zanechali Košťál, Adam, Šanda a Glaser. Tenisté, tehdy již hrající pod názvem Spartak Mladá Boleslav, však toto nelehké období překonali. Přišla nová generace, hrající tehdy prim v dorosteneckém tenisu Středočeského kraje. Jan Kučera, Josef Hradec, Rudolf Šrejma, Eduard Dobrý, Jaroslav Mašek, Miroslav Kaňka, Jiří Hladík, Marie Jirušová, Jindra Mašková a později Zdeňka Hořejší vytvořili výborné družstvo, které několik let po sobě získalo titul dorosteneckého přeborníka kraje v roce 1957 v kvalifikaci o přebor ČSR smíšených dorosteneckých družstev prohrálo až ve finále s tehdejším Spartakem Praha Motorlet (dnešní I. ČLTK Praha), když předtím porazilo Dynamo Praha (dnešní SK Slavia) a Slovan Karlovy Vary. Družstvo hrálo v sestavě: Hradec, Šrejma, Dobrý, Mašek, Kaňka, Hladík, Mašková a Jirušová. Citelným oslabením byla neúčast J.Kučery, který přestoupil právě do přebornického družstva Spartak Motorlet Praha. Tyto kolektivní úspěchy byly podložený vynikajícími úspěchy jednotlivců - v roce 1955 se např. Josef Hradec umístil na 4.místě celostátního žebříčku mladších dorostenců (později byl i v nominaci na Galeův pohár), Jan Kučera na 5. místě starších dorostenců a Vlasta Šimáňová 10.mezi staršími dorostenkami. V soutěži jednotlivců pak byli naši hráči a hráčky mnohonásobnými přeborníky kraje a pravidelnými účastníky tehdy výběrových celostátních turnajů, kterých se zúčastnila pouze vybraná špička nejlepších hráčů a hráček z celé republiky - z mladoboleslavských byli zváni pouze Kučera, Hradec a Šimáňová. Úspěchy slavilo i družstvo dospělých - posíleno o Chyského z Benátek n.J. vybojovalo v roce 1958 titul přeborníka kraje a v kvalifikaci se vítězstvím nad Č.Budějovicemi probojovalo do divize. Citelným oslabením byl odchod J.Hradce a J.Kučery (vrátil se zpět z Prahy do Mladé Boleslavi) na vojenskou službu - výsledkem byl sestup družstva do krajského přeboru - v té době hraje A družstvo dospělých v sestavě - Vaníček, Šrejma, Křováček, J.Hladík, Glaser, Hořejší, Jirušová a Štilcová.

Začátkem 60.let se družstvo omlazuje a nastupuje nová hráčská generace - především Petr Šanda, Jiří Vokáč (oba též úspěšní hokejisté) a dorostenky Hořejší, Kučerová a Špringerová. Toto omlazené družstvo, jehož oporami jsou nadále Kučera, Hradec a Hořejší, patří k nejlepším v kraji. V roce 1964, 1965 a 1966 se třikrát neúspěšně pokouší postoupit do II.ligy - v kvalifikaci skončilo vždy na 2.místě ze čtyř družstev, takže do ligy postoupila jen vítězná družstva - Slavia VŠ Plzeň (v čele s Marianem Laudinem), Lokomotiva Šumperk (opírající se o bratry Huťkovy) a Moravská Slavia Brno. V těchto úspěšných letech, kdy vysoká výkonnost sice nebyla korunována postupem do II.ligy, ale ziskem mnoha titulů přeborníka kraje, se na vynikajících výsledcích nejvíce podíleli Hradec, Kučera, Vokáč, Šanda, Hořejší a Kučerová. Odchodem Šandy a Vokáče na vojenskou službu nastává opět výkonnostní pokles. A družstvo dospělých hraje krajský přebor v sestavě: Hradec, R.Šrejma, Brzobohatý, Křováček, Hořejší a Kučerová. V roce 1969 však už první družstvo dospělých opět po dvouleté pauze vítězí v krajském přeboru. Sestava - Hradec, Šanda, B.Bartoň (posila z Benátek n.J.), Kučera, J.Šrejma, E.Soukupová, H.Soukupová a Špringerová. Toto družstvo vybojovalo postup do divize v kvalifikaci s družstvy VTŽ Chomutov, Slavií Hradec Králové a SB Jablonec n.N. V roce 1970 obsadilo prvé družstvo dospělých v sestavě: Hradec, Šanda, Vokáč, Kučera, B.Bartoň, Janků, H.Soukupová, Gregorová a Dlabová (Špringerová) jako nováček 4.místo v tehdejší divizi. Vedoucím družstva byl dlouholetý a obětavý funkcionář mladoboleslavského tenisu Vlastimil Hrůša. V roce 1971 bylo toto družstvo ještě úspěšnější a skončilo na pěkném třetím místě v sestavě: Hradec, Šanda, Vokáč, B.Bartoň, Janků, Dlabová a Chyská. Po tříletém úspěšném působení v divizi nastává opět sestup do krajského přeboru, když se závodní činností skončili Hradec a Kučera. Nadějí se však stávají žáci, kteří v sestavě Kratochvíl, Sysel, Donát, P.Bartoň, Trčková a Kratochvílová vítězí v krajském přeboru žactva. K těmto se přidávají další - Vomáčka, I.Bartoň, Weiss, sourozenci Kaňkovi, Maudrová a Folprechtová. Mladoboleslavští tenisté pak několik let patří ke špičce mládežnického tenisu, navíc mají i úspěchy v individuálních soutěžích, např.Vomáčka je klasifikován na 13.místě a Kratochvílová na 10.místě celostátního žebříčku mladšího žactva. Časté jsou také tituly krajských přeborníků i vítězství v celostátních turnajích. V roce 1976 po několikaleté stagnaci začíná i výkonnostní vzestup seniorského tenisu. Prvé družstvo se stává přeborníkem kraje a postupuje do divize. Družstvo v sestavě: M.Hahn (hráč s ligovými zkušenostmi, který přestoupil do Mladé Boleslavi z Houštky), Vokáč, Šanda, Svoboda, Houska, H.Soukupová, Brejchová, Trčková a Kratochvílová pak v roce 1977 postoupilo do národní tenisové ligy, kterou několik let úspěšně hrálo. Úspěch dospělých vycházel z dlouhodobě kvalitní práce s mládeží - kolem Jaroslava Kratochvíla st. se vytvořila skupina talentovaných a pracovitých hráčů, kteří byli úspěšní nejen na krajské úrovni, ale dobře si vedli i na celostátní úrovni. Např.dorostenecké družstvo (Kratochvíl, Vomáčka, Sysel, Petr a Ivan Bartoňové, Kratochvílová, Maudrová, Kaňková) obsadilo v roce 1977 v přeboru ČSR 3.-6.místo, žákovské družstvo (Vomáčka, Weiss, Moc, Přibyl, Reinišová, Švejdová) skončilo v tomtéž roce na 7.-8.místě v ČSR. Většina těchto hráčů pak společně s dalšími odchovanci (zejména Pavel Pokorný) tvořila základ A družstva dospělých v národní tenisové lize, které úspěšně vedl Jaroslav Kratochvíl starší. V něm se postupně na konci 70. a v průběhu 80.let nastupovali Petr Vomáčka, Jaroslav Kratochvíl ml., Ivan Bartoň, jeho starší bratr Petr, z žen pak Ivana Trčková, Monika Kratochvílová, Tamara Reinišová, Ilona Švejdová. Krátce hráli za A družstvo i Aleš Horvát, Petr Kvasnička a Romana Vomáčková. Kromě mladoboleslavských odchovanců hrají v družstvu i hráči a hráčky, kteří trvale (např. D.Prokopcová) či na krátkou dobu družstvo posílili (R. Kratochvíl, J. Čapek, R.MedvidĄ, J. Šlégl, Suchánková, Tománková) se zasloužili o udržení ligy v Mladé Boleslavi. Zajímavé přátelské utkání sehráli naši tenisté s národním družstvem Alžíru, které v té době vedl prof.Olda Maška. Naše družstvo bylo posíleno hostujícím Milanem Šrejbrem, pozdějším reprezentantem. V tomto období si vedou velmi úspěšně i mládežnická družstva - žákovské družstvo se stalo popáté přeborníkem kraje, rovněž tak dorostenecké družstvo. Současně v těchto letech je možné zaznamenat mnoho úspěchy jednotlivců a to jak v krajských přeborech, tak v celostátních turnajích (Kratochvíl, Vomáčka, Trčková, Reinišová, Švejdová, Horvát, Kratochvílová atd.).

Krátkodobý výkonnostní pokles nastal v roce 1983 - družstvo sestupuje z národní tenisové ligy do krajského přeboru, který hrálo nepřetržitě šest let. V této době ale nastupuje nová a velmi úspěšná generace mladých hráčů a hráček - P.Čejka, L.Vacarda, J.Hluchý, M.Hahn ml., A.Vokáčová, A.Hradcová. Nespornou výhodou těchto dětí bylo, že někteří jejich otcové byli v minulosti výbornými tenisty, později i úspěšnými trenéry s nejvyšší kvalifikací (Hradec, Vokáč - 1.třída, M.Hahn - 2.třída). Tato jedinečná kombinace se však vyskytne v klubu jednou za desítky let! Tito hráči a hráčky dosáhli v dalších letech řady významných úspěchů - v roce 1986 obsazuje žákovské družstvo v přeboru ČSR 5.místo (Vacarda, Hluchý, M.a D.Hahnové, Krejčí, Vokáčová, Hradcová, Kvasničková, Kvaizarová), historický úspěch však přichází o rok později - v přeboru ČSR získalo družstvo bronzové medaile. Toto družstvo pak ve vyšší, tedy dorostenecké kategorii, obsazuje ještě v roce 1989 5.-6.místo v přeboru ČSR; nesporným úspěchem je i 3.místo Raaba v přeboru ČSR ve čtyřhře mladších žáků a Vokáčové ve čtyřhře mladších dorostenek. Kromě toho tito hráči a hráčky často vítězí v celostátních dorosteneckých turnajích. V roce 1989 se čtyři hráči této generace (Čejka, Vacarda, Vokáčová a Hradcová) významně zasloužili o postup A družstva dospělých do národní tenisové ligy - společně s nimi tvořili družstvo ještě bratři I.a P.Bartoňové, Kvasnička, Horvát a Erbenová. Vedoucím družstva byl J.Hradec. V roce 1990 dosahuje mladé prakticky juniorské družstvo (s vyjímkou bratří Bartoňů) vynikajícího úspěchu získáním 3.místa v jedné z nejsilnějších skupin NTL a v jedné z nejlepších sestav posledních let: Čejka, Homolka (hostující hráč z Aritmy Praha), Vacarda, I.Bartoň, P.Bartoň, Vokáčová, Hradcová a Erbenová). Družstvo vedl a trénoval J.Hradec. Pozoruhodné bylo, že až na jedinou výjimku se jednalo o družstvo složené z vlastních odchovanců, což bylo v této soutěži raritou. Vysokou výkonnost mladoboleslavského tenisu pak ještě v tomto roce podtrhuje dorostenecké družstvo (bratři M.a D.Hahnové, Krejčí, Hluchý, Škába, Vokáčová, Hradcová) získáním 5.-6.místa v přeboru ČSR. Úspěchy přicházely i v individuálních turnajích - mnoho vítězství na celostátních turnajích a titulů krajských přeborníků. Odchodem Čejky a Homolky do USK Praha nastává zákonitý pokles výkonnosti a družstvo sestupuje v roce 1991 do divize, ale v roce 1994 už opět hraje národní tenisovou ligu. V roce 1995 vybojovala sestava Čejka, Vacarda, M.a D. Hahnové, Krejčí, Blažek, Filipová a Tilkeridisová (obě hostující hráčky) dokonce historický úspěch postup do první ligy, druhé nejvyšší soutěže v ČR před družstvy Pardubic a Liberce! V roce 1996 se I.Liga vzhledem k organizaci soutěže a termínovým potížím hrála jednorázově jeden týden a na jednom místě - v Brně. Mladoboleslavští tenisoví příznivci tak neměli možnost vidět prvoligové boje. Sestava družstva: M.Blažek (hostující hráč z Českého Brodu), P.Čejka, D.Hahn, L.Vacarda, M.Hahn ml., P.Krejčí, T.Urban, M.Mroz (hostující Polka - 175.na žebříčku WTA), R.Tilkeridisová, L.Volfová a M.Šlárová. Nehrajícím kapitánem byl M.Hahn st. Ve skupině B1 za účasti družstev ŽLTC Brno A, BLTC Brno a TK Prostějov B skončilo naše družstvo bez vítězství na posledním místě. V utkání o udržení podlehlo ŽLTC Brno B a sestoupilo tak do II.ligy. V roce 1995 dosáhlo vynikajícího úspěchu družstvo staršího žactva, když zvítězilo v KADET TOUR v sestavě: Musil, Butaš, Trnka, Sloup, Brunát, Vopatová, Volfová a Stehnová. Vedoucím byl F.Butaš st. V roce 1997 působí A družstvo stále ve II.lize a končí na 6.místě. O rok později, v roce 1998, ale končí na 7.místě a sestupuje do divize. V té době hrálo v sestavě: D.Hahn, Urban, M.Hahn ml., Krejčí, Čejka, Vacarda, Butaš, Havelková, Stehnová (posily z Jablonce n.N. a Benátek n.J.), Šlárová a Miřacká. Vedoucím byl I.Bartoň. V roce 1999 a 2000 hraje A družstvo stále divizi, ale hlásí se již generační problém. Někteří hráči jsou trvale v zahraničí (Čejka a D.Hahn), jiní přestupují do Mnichova Hradiště (M.Hahn ml. a Vacarda), I. Bartoň končí se závodní činností, Urban se vrací do Doks atd. V roce 2001 dokonce A družstvo sestupuje do krajského přeboru I.třídy. Radost nám udělalo pouze družstvo mladšího žactva, které obsadilo 4.místo ve Středočeské lize v sestavě Markovič, Erben, Pollák, Staněk, Kropáčková, Nezavdalová, vedoucí J. Nezavdal. Mnohem optimističtěji vyzněla sezona téměř pro všechna družstva v jubilejním roce 2002. Mladší žactvo v sestavě Bonhard, Erben, Pollák, Staněk, Štekrová a Kropáčková obhájilo pěkné 4.místo ve Středočeské lize. Vedoucím tohoto družstva byl V.Erben. Velkým úspěchem skončila soutěž pro A družstvo staršího žactva, které po náročných bojích postoupilo rovněž do nejvyšší soutěže KADET TOUR bez jediné porážky. Sestava pod vedením J.Nezavdala: Svoboda, Markovič, Erben, Kuczynski, Pollák, Kollátorová (posila z Bakova n.J.), Nezavdalová a Šturmová. Postup do I.třídy krajského přeboru si také zajistilo B družstvo staršího žactva pod vedením T.Bonharda. A družstvo dospělých pak může oslavit návrat do divize, když zvítězilo ve své skupině bez jediné porážky v sestavě: Šlár, J.Drábek, Butaš, Podráský, Soukup, Špringlová, Volfová a Hanušová, vedoucí J.Volf.